V dalším díle našeho historického exkurzu si připomeneme jedno z nejtragičtějších období v historii litomyšlského skautování a samozřejmě i celé naší země. Během druhé světové války se skauti aktivně zapojili do obrany státu jak v Československu, tak v zahraničí – přiblížíme si tedy, že občanský aktivismus ke skautingu patřil v minulosti stejně, jako k němu patří dnes.
Roku 1938 se skauti zapojili do všeobecné mobilizace, město bylo prakticky na hranici Sudet, strach z německé okupace byl všudypřítomný. Skauti vykonávali pozorovací a kurýrní službu.
Tábory v roce 1939 (Chudobín u Svratky) se konaly již za okupace, pozdější – dívčí byl násilně ukončen Gestapem.
Po zákazu Junáka v roce 1940 byl zkonfiskován celý majetek, vč. chaty na Budislavi (podařilo se zachránit jen stanové plachty, zanechané už v roce 1939 u hajného).
Skauti židovského původu byli deportováni a většina z nich se už nevrátila.
Skauti Karel Novák a Jarek Šperl se stali členy zahraničního odboje ve Velké Británii, 5 dalších skautů bylo popraveno během Heydrichiády.
Někteří skauti byli totálně nasazeni v Říši (např. Bohumil Rejman – Širchán).
I za války probíhaly tajné skautské schůzky a krátké výpravy (jenom starší skauti).
V květnu roku 1945 naši skauti přešli od poloilegální činnosti k otevřené službě vlasti. Oddíl asi 50 skautů, z nichž některým nebylo tehdy více než 14 let, se pod vedením Jos. Dostála – Robina zapojilo do služby posádkovému velitelství. Chlapci v té době řídili dopravu, hlídali zajatce, fungovali jako spojaři a vykonávali jiné potřebné činnosti. Za zásluhy byli později všichni vyznamenáni – viz foto.
Čtrnáctičlenný oddíl skautů pak působil o prázdninách 1945 v pohraničí, kde byl přímo podřízen veliteli posádky v Koclířově (okres Svitavy). Skauti zde zajišťovali provoz stanice první pomoci, hlídali sklady materiálů a ubikace brigádníků a zásobovali je i kuchyň potravinami.
———————————————–
Pokračování příště..